What is the worst physical/mental pain you have experienced in your life?
I’ve been thinking about this recently and I’m wondering what was the moment you hit rock bottom for you? I am clearly the winner of the kerka on the ribs.
Podvrtnutý koleno a nějaký natrhlý vazy, snaha dostat se do vany pomocí madla, madlo se utrhlo a já spadl plnou vahou na to koleno, které se pode mnou zkroutilo. To nebylo příjemný.
zuzanamariana on
4 hodiny trhání a páčení zubu. A pak drobná operace na paži. Nefungují mi léky na bolest, ani lokální anestezie.
Top-Organization1942 on
Torze varlete
casey_cz on
Zablokovana zada, krec byla tak silna ze ke konci sem kricel bolesti. Nakonec mne dorazili sanitaci kteri mi rekli ze do sanitky musim dojit sam.
Rich_Debt2642 on
Šroubování zlomeného předloktí. Jen co jsem se probral z narkózy jsem se dožadoval něčeho na bolest. A je fakt že takhle luxusně jsem ještě sjetej nebyl, museli mi dát nějaké opiáty.
Algernnon on
Žlučníkovej záchvat
TheVasa999 on
takova ta krec v lytku co dostanes random uprostred noci
vernq_s on
Nejhorší fyzická – jednoznačně porod prvního syna. Psychická? Nemůžu se rozhodnout mezi zjištěním, že mě partner podváděl už jako těhotnou a mezi následným ukončením dalšího těhotenství.
WolverineNo5189 on
Šlápnul jsem na lego
Own-SleepTrA on
Throaway acc protože tohle nechci komentovat na mainu.
Párhodinové znásilnění od prvního přítele jako první intimní zážitek v životě, při kterém mi ještě vykloubil obě ramena, zlomil malíčky na rukou a způsobil pár dalších menších zranění, například popáleniny cigaretami a několik řezných ran.
Jednoznačné psychické I fyzické dno. Ale kérka na zádech přes žebra bolela taky, ne že ne.
Arrynek on
Když jsem se probudil v sanitce po příjezdu do nemocnice a zeptali se mě, jestli si dokážu sednout do vozíčku sám.
Moje slova byla, “Samozřejmě.” Co to je za blbou otázku.
Zkusil jsem se posadit na lehátku a málem jsem se posral, když se mi pohla rozdrcená klíční kost nad ramenem.
Žůžovka.
Alchamei on
Byla jsem na tom blbě psychicky a chodila jsem na stacionář (intenzivní psychologická léčba bez hospitalizace). Ve té době jsem měla přítele, kterého jsem měla velmi ráda až milovala, a chtěla jsem vlastně zlepšit svůj stav i kvůli němu, abych nezahrála svoje sračky na něj a nezničilo to náš vztah. Stejně se to stalo. Ghostnul mě na několik dní a já si musela doslova dojet pro kopačky před jeho barák. Pak jsem v návaznosti přišla i o všechny kamarády, protože jsme byli ve stejné partě. To svým způsobem nepřestalo bolet do teď, i když už to je pár let a já žiju dál, ale negativně mě to ovlivnilo doteď, kdy mi to určitě způsobilo větší trust issues a problémy se závazkem.
PerspectiveAlert4766 on
Psychickou nebudu rozvádět.
Na fyzickou mám 2 kandidáty:
1) více než 15mm v průměru ledvinový kámen,
2) záda opařená horkou vodou tak, že mi slezla kůže od krku až po zadek
U 2 byla bolest slovy asi nepopsatelná, u 1 jsem se poměrně pravidelně od bolesti poblil a tak jsem žil skoro 3 měsíce, než jsem šel na drcení a pak to musel ještě celé vychcat (pardon my french), naštěstí na tu část už jsem dostal něco veselého do kapačky, takže mi vylučování střepů vlastně ani tak moc nevadilo, jen tekla krev.
Pokounek on
Levá a pravá půlka prdele. Největší bolest, co sem zažil.
Suchý lůžko po vytržení zubu.
Levá půlka prdele
Omylem sem při pití panáku zapomenul a tak blbě si mlaskl, az sem si z dásně vytáhl tu vrstvu, co má hezky zarůst okostnici (asi?).
Bolest solidní, ale ustoupila. Pak přestali fungovat prášky, prášky a alkohol taky, chtě nechtě šlo se k zubaři. Po týdnu…
Snesu kde co, ale když mi jezdili po ty kosti a čistili to takovou křeč do levý půlky prdele sem nikdy nedostal… bolelo to tak, že sem byl prohnutej jak luk, slzy, ehm… co slzy, normálně potoky tekly z očí. Mel sem v tom zánět a i přes tu napodobeninu kokainu, kterou mi tam několikrát dali, to nefungovalo.
Korunu to dostalo, když přišla sestra, že krev,co mi odebírala, se nechce srazit. “Dáme tomu ještě 5 minut… “ Jelikož můj pan zubař je skvělý a pečlivý, využil toho k pečlivému čištění a pokračoval v láskyplné činnosti, hlazení mě okostnice škrabkou na brambory.
Poděkoval sem mu, jestli sem něco platil, tak to nebylo moc, nižší tisíce. “Až se to dá dokupy, ozvete se, podíváme se na ten implantát…” povídal motivovaně.
“Pane doktore nezlobte se, ale ja vás teď nechci chvíli ani vidět. Mockrát děkuju.”
Slzy tekly ještě půl hodiny, nechápal sem vůbec co to bylo. Na ibuprofeny co sem někde vyfasoval nebylo ani pomyšlení a letěli někam k ostatním lékům. Pomocníčkem se mi nabídl Algifen, nakapal sem double, 40 kapek. Namraženej jägermaister, množství nevim, ale dokud mi v tom nezačalo škubat, tak sem pil.
Usnul sem.
Dvě hodiny na to, jako by semi to zdálo a ani se to nestalo.
EDIT:
STORY 2
Protoze story byla moc dlouhá- long story short:
Pád prosklenou střechou. Cca 6-7m.
Nic mě nebolelo, dokud adrenalin fungoval. Najednou nešlo stát. řezná rána na boku. Několik desítek stehů. Bylo vidět na ledvinu. (Říkal doktor) Čištění rány byl očistec.
Takovou křeč do pravý půlky prdele sem nikdy v životě nedostal.
Výsledek: asi 3 dny na dětský jip.
Jeden chabej pokus o únik na cigaretu. Bez úspěchu, dopaden. Dětskou jip hlídají hodně a já jeste tejden od propuštění sem byl neschopnej normalni chůze.
Na nohách cca 10 stehů, o ty nešlo, ale ty otekly kolena, vazy… to bolelo.
No a na boku několik desítek stehů. Vnitřní, nějaký se vstřebali, vnějších taky dost. Ledvina ok.
BONUSjizva, hezká a solidní… Na dotaz “Ty vole, odkud to máš?!”
Záleží jen na moji fantazii, a naivitě druhého. Vždycky si vymyslím nějakou kovbojku a) rvačka s tygrem, b) utekl sem skládačkovýmu vrahovi, jo fakt sem tam měl klíč a musel sem ho dostat ven. To je extrém ale po půlce večera co na mě jeden Jouda koukal, jal kdybych se mu líbil, sem zjistil, že tomu věřil.
c) další a další blbiny co mě napadnou.
Bolest prostě veliká.
Asi bych vás dlouhou story ani nezatěžoval, nikdo se na ni ani neptal. Šlo o bolest, že?
Protože nemám nic lepšího takhle v noci na práci, než cvičit jazykovej model, aby psal, vyjadřoval se tak jak já. Taky se pár likes objevilo. Tak mě napadlo na zkoušku sepsat dvě kapitoly, co plánuju v knize.
Jednu ze story jsem psal já. Druhou diktoval. upravovala “AI”.
kuncons on
Utrhnuté koleno. V nemocnici zaskočilo zpět. Nešel jsem na rentgen a poslali mě domů na rehabky. 4 měsíce jsem dělal rehabky a kurevsky mě každý pohyb bolel. Chodil jsem do fitka a dělal jsem dřepy s vlastní váhou, bolelo to tak, že jedno opakování mě spotilo a musel jsem odpadnout.
Poslali mě na rentgen a zjistili, že byly urvané šlachy, a patella byla v prdeli, musela se celá zbrousit. Nikdo z těch fyzioterapeutů to nepoznal. Celá česká byla vychýlená o 20°.
Šel jsem na operaci a zůstal jsem 2 týdny v nemocnici a potom 3 musíme ležet doma. Z nohy se stal doslova rosol a ještě teď po 6 letech po úrazu lze vidět, že ta nová nemá stejnou svalovou struktura jako ta druha.
Původně mi říkali po operaci, že ta noha n bude funkční a budu ji tahat za sebou. Našel jsem si profesionálního fyzioterapeutka, který mě přesvědčil, že to zvládneme. Brečel jsem u toho jak mi tu nohu lámal a hranicím kam až to jde. Srůsty praskaly každý centimetr více a více ale nakonec aspoň po 4 měsících jsem byl schopný v leze dát zadní patu k zadku a tehdy jsem věděl, že je vyhráno. Bylo to úplně peklo
AEnhiil_0 on
2 měsíce po tom co mě umřel kocourek, se kterým jsem od malička vyrůstal, jsem prodělal akutrauma, jež vyústilo v permanentní tinnitus (pískání v uších). První měsíce jsem přemýšlel, jakým způsobem provedu sebevraždu. Každý den jsem byl v slzách – stále ze ztráty mého největšího kamaráda a ze ztráty ticha, které už nikdy nepoznám. To uvědomění, že to pískání už nikdy do mé smrti nepřestane, opravdu není nic příjemného. Čím víc mě to obtěžovalo, tím víc to můj mozek zesiloval. Kompletně to pohltilo mojí mysl, nebyl jsem schopen se na nic jiného soustředit. Již je tomu víc jak 2 roky a kupodivu jsem stále ještě tady. Nějak jsem si na to zvyknul. To období byla má největší bolest. Už jen ta vzpomínka mi právě udělala trochu zle.
Electronic_Unit3441 on
Jediná panická ataka v životě. Rychlý tlukot srdce, obě ruce se mi sevřely v pěst, překřížily na hruď a člověk, co byl se mnou, je ani silou nemohl dát dolů min 10 min. Do toho se mi chtělo zvracet,motala se mi hlava a bála jsem se, že umřu. Byl to následek toho, že jsme s partou šli na horské dráhy v zábavním parku. Bála jsem se, ale nechtěla být pozadu. Stalo se to asi po třetí atrakci. Vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Až dodatečně někdo zmínil panickou ataku.
Cizkova on
Zažila jsem celkem tři situace, kdy jsem vyhlížela světlo na konci tunelu. První z nich je migréna, kterou jsem mívala pravidelně v těhotenství. Taková ta, kdy člověk neví, jestli lézt po stropě, bušit hlavou do zdi nebo si vyrvat všechny vlasy. Vzhledem k omezení možností medikace fakt na prd. U prvního cca do pátého měsíce, u druhého celejch devět měsíců + k tomu už batole na krku 😮💨 Další je porod, několikahodinová muka bez medikace, zakončena emergency kuchnutím do břicha, a pak pocuc v podobě “prvního vstání”, tenhle scénář jsem si taky střihla dvakrát, 0/10 nedoporučuju 🫠 Třetí je klasika, žlučníkový záchvat. A jelikož to přišlo až s věkem, tak mi teprve u třetího došlo, co to asi je a jaká je příčina (měla jsem prostě večer prasárnu). Honorable mention je strhávání nehtů na palcích u nohou v dětství, na střídačku levá-pravá každý půlrok během cca pěti let, kolikrát jsem to měla tak zhnisaný (moje debilita, že jsem to doma neřekla zavčas), že už se tam prostě ta umrtvovací šťáva nedostala tak, aby zabrala naplno. 💀
jirk123 on
Řekl jsem si, že si udělám místo ve sklepě a posunu koloběžky. Zrovna jsem si koupil novou, tak jsem s ní trochu popojel.
Neuvědomil jsem si, že na ní stojím výš, než tomu tak bylo na starý a asi ve 12 km/h jsem se čelem fláknul o futra.
Mám pocit, že jsem na tak sekundu měl černo, jen mi probliklo, pak jsem se skácel na zem a asi pár minut jsem tam jen ležel. Nicméně naštěstí to nebylo nic vážného, ale bolelo to jak svině.
CrapStain6669 on
Fyzická? > Bubínky
Psychická? > nikomu na mě nezáleží + holka co se mi líbila mi řekla po zeptání se kam tak pádí, že běží hopnout na povel na péro random týpkovi co ho zná týden. Oboje ve mě vyvolalo jiný typ panické ataky (idk jak to popsat prostě jiná příchuť i guess xDD)
Moje problémy jsou malicherné ale stejně mi je ns piču.
MrJurcik on
Panická ataka s hyperventilací.
Nějak jsem všeobecně nabral dojmu, že je to prostě extrémní stres a udejchanost.
Ne, ležíte v křeči na podlaze bez citu v nohách, ze zornýho pole máte 2cm kruh, ruce vám brní tak moc, že nejste schopni ani vytočit 155, dejcháte tak rychle, že je to na hranici fyzických sil dýchacích svalů a pořád máte pocit, že to není dost a to nejhorší ze všech – zcela iracionální avšak extrémně intenzivní strach ze zástavy dechu.
Pokud to někoho zajímá, přišlo to zcela náhle bez žádné větší příčiny, mám toho teď hodně ale naopak vše psychicky zvládám. Dostal jsem Lexaurin a za 2 hodiny byl propuštěn. Ještě 3 týdny poté z toho mám dost nepříjemný pocity při špatným nádechu, občas se to v menší míře vrací ale prý to odezní, tělo prý hyperventilací prodělá určitý šok ze kterého se vzpamatovává.
wishiwasakitten on
Así několik lékařských a chirurgických zákroků v dětství, kdy se nedávalo umrtvení, protože děti to přejde a nebudou si to pamatovat…
30 Comments
Fyzicky se mi asi nejmíň líbilo trhání nehtu bez umrtvení.
Pro mě asi zánět slepého střeva.
Zánět si skloubení
Bolest zad, pohnes rukou – strasna bolest, pohnes prstem na noze – strasna bolest. Nastesti to po par tydnech samo preslo.
Trhani moudraku, byl jsem u dvou ruznych zubarek a u ty prvni jsem myslel, ze vidim misto svetla boha
Silná migréna. Z bolesti jsem ani pořádně neviděl, motal jsem se a zvracel. Nejdelší hodina mého života.
Utrzenej meniskus + prervanej ACL + natrzenej LCL + zlomena kost
Vykloubené koleno
Podvrtnutý koleno a nějaký natrhlý vazy, snaha dostat se do vany pomocí madla, madlo se utrhlo a já spadl plnou vahou na to koleno, které se pode mnou zkroutilo. To nebylo příjemný.
4 hodiny trhání a páčení zubu. A pak drobná operace na paži. Nefungují mi léky na bolest, ani lokální anestezie.
Torze varlete
Zablokovana zada, krec byla tak silna ze ke konci sem kricel bolesti. Nakonec mne dorazili sanitaci kteri mi rekli ze do sanitky musim dojit sam.
Šroubování zlomeného předloktí. Jen co jsem se probral z narkózy jsem se dožadoval něčeho na bolest. A je fakt že takhle luxusně jsem ještě sjetej nebyl, museli mi dát nějaké opiáty.
Žlučníkovej záchvat
takova ta krec v lytku co dostanes random uprostred noci
Nejhorší fyzická – jednoznačně porod prvního syna. Psychická? Nemůžu se rozhodnout mezi zjištěním, že mě partner podváděl už jako těhotnou a mezi následným ukončením dalšího těhotenství.
Šlápnul jsem na lego
Throaway acc protože tohle nechci komentovat na mainu.
Párhodinové znásilnění od prvního přítele jako první intimní zážitek v životě, při kterém mi ještě vykloubil obě ramena, zlomil malíčky na rukou a způsobil pár dalších menších zranění, například popáleniny cigaretami a několik řezných ran.
Jednoznačné psychické I fyzické dno. Ale kérka na zádech přes žebra bolela taky, ne že ne.
Když jsem se probudil v sanitce po příjezdu do nemocnice a zeptali se mě, jestli si dokážu sednout do vozíčku sám.
Moje slova byla, “Samozřejmě.” Co to je za blbou otázku.
Zkusil jsem se posadit na lehátku a málem jsem se posral, když se mi pohla rozdrcená klíční kost nad ramenem.
Žůžovka.
Byla jsem na tom blbě psychicky a chodila jsem na stacionář (intenzivní psychologická léčba bez hospitalizace). Ve té době jsem měla přítele, kterého jsem měla velmi ráda až milovala, a chtěla jsem vlastně zlepšit svůj stav i kvůli němu, abych nezahrála svoje sračky na něj a nezničilo to náš vztah. Stejně se to stalo. Ghostnul mě na několik dní a já si musela doslova dojet pro kopačky před jeho barák. Pak jsem v návaznosti přišla i o všechny kamarády, protože jsme byli ve stejné partě. To svým způsobem nepřestalo bolet do teď, i když už to je pár let a já žiju dál, ale negativně mě to ovlivnilo doteď, kdy mi to určitě způsobilo větší trust issues a problémy se závazkem.
Psychickou nebudu rozvádět.
Na fyzickou mám 2 kandidáty:
1) více než 15mm v průměru ledvinový kámen,
2) záda opařená horkou vodou tak, že mi slezla kůže od krku až po zadek
U 2 byla bolest slovy asi nepopsatelná, u 1 jsem se poměrně pravidelně od bolesti poblil a tak jsem žil skoro 3 měsíce, než jsem šel na drcení a pak to musel ještě celé vychcat (pardon my french), naštěstí na tu část už jsem dostal něco veselého do kapačky, takže mi vylučování střepů vlastně ani tak moc nevadilo, jen tekla krev.
Levá a pravá půlka prdele. Největší bolest, co sem zažil.
Suchý lůžko po vytržení zubu.
Levá půlka prdele
Omylem sem při pití panáku zapomenul a tak blbě si mlaskl, az sem si z dásně vytáhl tu vrstvu, co má hezky zarůst okostnici (asi?).
Bolest solidní, ale ustoupila. Pak přestali fungovat prášky, prášky a alkohol taky, chtě nechtě šlo se k zubaři. Po týdnu…
Snesu kde co, ale když mi jezdili po ty kosti a čistili to takovou křeč do levý půlky prdele sem nikdy nedostal… bolelo to tak, že sem byl prohnutej jak luk, slzy, ehm… co slzy, normálně potoky tekly z očí. Mel sem v tom zánět a i přes tu napodobeninu kokainu, kterou mi tam několikrát dali, to nefungovalo.
Korunu to dostalo, když přišla sestra, že krev,co mi odebírala, se nechce srazit. “Dáme tomu ještě 5 minut… “ Jelikož můj pan zubař je skvělý a pečlivý, využil toho k pečlivému čištění a pokračoval v láskyplné činnosti, hlazení mě okostnice škrabkou na brambory.
Poděkoval sem mu, jestli sem něco platil, tak to nebylo moc, nižší tisíce. “Až se to dá dokupy, ozvete se, podíváme se na ten implantát…” povídal motivovaně.
“Pane doktore nezlobte se, ale ja vás teď nechci chvíli ani vidět. Mockrát děkuju.”
Slzy tekly ještě půl hodiny, nechápal sem vůbec co to bylo. Na ibuprofeny co sem někde vyfasoval nebylo ani pomyšlení a letěli někam k ostatním lékům. Pomocníčkem se mi nabídl Algifen, nakapal sem double, 40 kapek. Namraženej jägermaister, množství nevim, ale dokud mi v tom nezačalo škubat, tak sem pil.
Usnul sem.
Dvě hodiny na to, jako by semi to zdálo a ani se to nestalo.
EDIT:
STORY 2
Protoze story byla moc dlouhá- long story short:
Pád prosklenou střechou. Cca 6-7m.
Nic mě nebolelo, dokud adrenalin fungoval. Najednou nešlo stát. řezná rána na boku. Několik desítek stehů. Bylo vidět na ledvinu. (Říkal doktor) Čištění rány byl očistec.
Takovou křeč do pravý půlky prdele sem nikdy v životě nedostal.
Výsledek: asi 3 dny na dětský jip.
Jeden chabej pokus o únik na cigaretu. Bez úspěchu, dopaden. Dětskou jip hlídají hodně a já jeste tejden od propuštění sem byl neschopnej normalni chůze.
Na nohách cca 10 stehů, o ty nešlo, ale ty otekly kolena, vazy… to bolelo.
No a na boku několik desítek stehů. Vnitřní, nějaký se vstřebali, vnějších taky dost. Ledvina ok.
BONUSjizva, hezká a solidní… Na dotaz “Ty vole, odkud to máš?!”
Záleží jen na moji fantazii, a naivitě druhého. Vždycky si vymyslím nějakou kovbojku a) rvačka s tygrem, b) utekl sem skládačkovýmu vrahovi, jo fakt sem tam měl klíč a musel sem ho dostat ven. To je extrém ale po půlce večera co na mě jeden Jouda koukal, jal kdybych se mu líbil, sem zjistil, že tomu věřil.
c) další a další blbiny co mě napadnou.
Bolest prostě veliká.
Asi bych vás dlouhou story ani nezatěžoval, nikdo se na ni ani neptal. Šlo o bolest, že?
Protože nemám nic lepšího takhle v noci na práci, než cvičit jazykovej model, aby psal, vyjadřoval se tak jak já. Taky se pár likes objevilo. Tak mě napadlo na zkoušku sepsat dvě kapitoly, co plánuju v knize.
Jednu ze story jsem psal já. Druhou diktoval. upravovala “AI”.
Utrhnuté koleno. V nemocnici zaskočilo zpět. Nešel jsem na rentgen a poslali mě domů na rehabky. 4 měsíce jsem dělal rehabky a kurevsky mě každý pohyb bolel. Chodil jsem do fitka a dělal jsem dřepy s vlastní váhou, bolelo to tak, že jedno opakování mě spotilo a musel jsem odpadnout.
Poslali mě na rentgen a zjistili, že byly urvané šlachy, a patella byla v prdeli, musela se celá zbrousit. Nikdo z těch fyzioterapeutů to nepoznal. Celá česká byla vychýlená o 20°.
Šel jsem na operaci a zůstal jsem 2 týdny v nemocnici a potom 3 musíme ležet doma. Z nohy se stal doslova rosol a ještě teď po 6 letech po úrazu lze vidět, že ta nová nemá stejnou svalovou struktura jako ta druha.
Původně mi říkali po operaci, že ta noha n bude funkční a budu ji tahat za sebou. Našel jsem si profesionálního fyzioterapeutka, který mě přesvědčil, že to zvládneme. Brečel jsem u toho jak mi tu nohu lámal a hranicím kam až to jde. Srůsty praskaly každý centimetr více a více ale nakonec aspoň po 4 měsících jsem byl schopný v leze dát zadní patu k zadku a tehdy jsem věděl, že je vyhráno. Bylo to úplně peklo
2 měsíce po tom co mě umřel kocourek, se kterým jsem od malička vyrůstal, jsem prodělal akutrauma, jež vyústilo v permanentní tinnitus (pískání v uších). První měsíce jsem přemýšlel, jakým způsobem provedu sebevraždu. Každý den jsem byl v slzách – stále ze ztráty mého největšího kamaráda a ze ztráty ticha, které už nikdy nepoznám. To uvědomění, že to pískání už nikdy do mé smrti nepřestane, opravdu není nic příjemného. Čím víc mě to obtěžovalo, tím víc to můj mozek zesiloval. Kompletně to pohltilo mojí mysl, nebyl jsem schopen se na nic jiného soustředit. Již je tomu víc jak 2 roky a kupodivu jsem stále ještě tady. Nějak jsem si na to zvyknul. To období byla má největší bolest. Už jen ta vzpomínka mi právě udělala trochu zle.
Jediná panická ataka v životě. Rychlý tlukot srdce, obě ruce se mi sevřely v pěst, překřížily na hruď a člověk, co byl se mnou, je ani silou nemohl dát dolů min 10 min. Do toho se mi chtělo zvracet,motala se mi hlava a bála jsem se, že umřu. Byl to následek toho, že jsme s partou šli na horské dráhy v zábavním parku. Bála jsem se, ale nechtěla být pozadu. Stalo se to asi po třetí atrakci. Vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Až dodatečně někdo zmínil panickou ataku.
Zažila jsem celkem tři situace, kdy jsem vyhlížela světlo na konci tunelu. První z nich je migréna, kterou jsem mívala pravidelně v těhotenství. Taková ta, kdy člověk neví, jestli lézt po stropě, bušit hlavou do zdi nebo si vyrvat všechny vlasy. Vzhledem k omezení možností medikace fakt na prd. U prvního cca do pátého měsíce, u druhého celejch devět měsíců + k tomu už batole na krku 😮💨 Další je porod, několikahodinová muka bez medikace, zakončena emergency kuchnutím do břicha, a pak pocuc v podobě “prvního vstání”, tenhle scénář jsem si taky střihla dvakrát, 0/10 nedoporučuju 🫠 Třetí je klasika, žlučníkový záchvat. A jelikož to přišlo až s věkem, tak mi teprve u třetího došlo, co to asi je a jaká je příčina (měla jsem prostě večer prasárnu). Honorable mention je strhávání nehtů na palcích u nohou v dětství, na střídačku levá-pravá každý půlrok během cca pěti let, kolikrát jsem to měla tak zhnisaný (moje debilita, že jsem to doma neřekla zavčas), že už se tam prostě ta umrtvovací šťáva nedostala tak, aby zabrala naplno. 💀
Řekl jsem si, že si udělám místo ve sklepě a posunu koloběžky. Zrovna jsem si koupil novou, tak jsem s ní trochu popojel.
Neuvědomil jsem si, že na ní stojím výš, než tomu tak bylo na starý a asi ve 12 km/h jsem se čelem fláknul o futra.
Mám pocit, že jsem na tak sekundu měl černo, jen mi probliklo, pak jsem se skácel na zem a asi pár minut jsem tam jen ležel. Nicméně naštěstí to nebylo nic vážného, ale bolelo to jak svině.
Fyzická? > Bubínky
Psychická? > nikomu na mě nezáleží + holka co se mi líbila mi řekla po zeptání se kam tak pádí, že běží hopnout na povel na péro random týpkovi co ho zná týden. Oboje ve mě vyvolalo jiný typ panické ataky (idk jak to popsat prostě jiná příchuť i guess xDD)
Moje problémy jsou malicherné ale stejně mi je ns piču.
Panická ataka s hyperventilací.
Nějak jsem všeobecně nabral dojmu, že je to prostě extrémní stres a udejchanost.
Ne, ležíte v křeči na podlaze bez citu v nohách, ze zornýho pole máte 2cm kruh, ruce vám brní tak moc, že nejste schopni ani vytočit 155, dejcháte tak rychle, že je to na hranici fyzických sil dýchacích svalů a pořád máte pocit, že to není dost a to nejhorší ze všech – zcela iracionální avšak extrémně intenzivní strach ze zástavy dechu.
Pokud to někoho zajímá, přišlo to zcela náhle bez žádné větší příčiny, mám toho teď hodně ale naopak vše psychicky zvládám. Dostal jsem Lexaurin a za 2 hodiny byl propuštěn. Ještě 3 týdny poté z toho mám dost nepříjemný pocity při špatným nádechu, občas se to v menší míře vrací ale prý to odezní, tělo prý hyperventilací prodělá určitý šok ze kterého se vzpamatovává.
Así několik lékařských a chirurgických zákroků v dětství, kdy se nedávalo umrtvení, protože děti to přejde a nebudou si to pamatovat…